krémová dýňová polévka

tahle klasika americkýho díkůvzdání se se mnou dlouhou dobu míjela - buď v ní bylo moc koření, nebo byla naopak moc mdlá. za mých (dávných) mladých let se navíc v okolí dýně moc nepěstovaly, a tak jsem se s nima setkávala hlavně v pokrmech hare krišna restošek (dýňová pakora byla láska na první ochutnání). průlom přišel až před třemi lety, kdy jsem poprvý ochutnala na jazyku se rozplývající pikantní dýňovou polévku aka game changer a prozření - dýně je ideální 'comfort food', krémová, orestovaná s rýží, v polívce s fazolema a uzenou paprikou... náš vztah (dýně-já) tedy sice netrvá tak dlouho, zato s každým podzimem nabývá na intenzitě a letos jsem dokonce sklízela ze zahrádky vlastní dýničky.

kočky, halloween a slenderman

kočky se občas zavrtají tak hluboko do peřin a dek ve svým kutlochu, že sotva stihnou zaznamenávat okolní dění. osvětlená praha, volby, další xenofobie a bordel ve státě... jako bychom se probudily z podzimního spánku, zjišťujem, že listí už není na stromech, ale v ulicích, stmívá se zase o něco dřív, vítr nám po večerech spolu s okeníma tabulkama vytváří typickej podzimní soundtrack.

jablka a dýně, svařáček a rolky

prager cider má prej nový etikety, hlásila mi jedno odpoledne pipilotti. já sice hrušky nerada, jenže ta etiketa s geometrickou hruškou ve mně vyvolává celkem zvrácený chutě na kompot à la školní jídlena cirka 1993.